Genus: Pardosa

Game browsing affects nature conservation because the interests of hunters and gamekeepers often lead to high game stocking rates. However, the compositional effects of game browsing on invertebrates are insufficiently understood. We addressed the dynamics of epigeic spider communities in oak stands planted in newly formed anthropogenic environments under the facultative pressure of browsing game. The study site consisted of an open-cast lignite mine and an overburden deposit in NW Czechia. Using pitfall traps, we examined five habitat types (four transects per habitat type): Quercus robur stands ≥ 25 years of age, 12–24 years of age, and 0–2 years of age; Q. robur stands 12–24 years of age that were heavily damaged by game browsing; and sites subject to spontaneous succession for 12–22 years. We captured 9459 individuals from 134 spider species distributed unevenly across the examined habitat types. The young stands were dominated by Pardosa agrestis, Pardosa monticola, and Oedothorax apicatus, whereas Pardosa prativaga, Pardosa lugubris, Pisaura mirabilis, and Alopecosa cuneata dominated the old stands. The stands damaged by browsing had the highest species richness and were dominated by Alopecosa pulverulenta, Xerolycosa miniata, Alopecosa cuneata, and Trochosa ruricola. All the oak stands were rich in threatened species, with most (26) found in habitats damaged by browsing, whereas the youngest stands hosted the lowest number of threatened species (11). The species dominating old stands still included species that prefer greater canopy openness, such as Pardosa lugubris, whereas numerous species of central European climax oak forests were lacking. In conclusion, we identified oak stands heavily damaged by game browsing as a unique environment that shapes the community of epigeic spiders and that differs from epigeic spider communities of oak stands of various ages and those colonizing areas that are allowed to undergo spontaneous succession.

V této diplomové práci byla zkoumána intenzita hospodaření (přítomnost mechanické přípravy půdy) pasek po vytěžení porostu a její vliv na společenstva pavouků. Pro výzkum bylo vybráno 10 ploch, které byly rozdělené na 5 ploch intenzivně obhospodařovaných a 5 ploch extenzivně obhospodařovaných. Na každé z ploch byl umístěn odchytový transekt zemních pastí. Sběry probíhaly v datech: 18. 05. 2021, 17. 06. 2021, 19. 07. 2021, 19. 08. 2021, 01. 10. 2021. Celkem bylo odchyceno 7001 jedinců patřících do 16 čeledí a 85 druhů z toho 12 druhů spadalo do Červeného seznamu chráněných druhů v České republice. Nejhojnějším druhem byla Pardosa lugubris a z druhů z Červeného seznamu Trochosa spinipalpis. Nejpočetnější čeledí zjištěnou v rámci výzkumu byli zástupci čeledi Linyphiidae. Primárně v rámci výzkumu za pomocí zemních pastí byli odchyceni jedinci se strategií lovu ground hunters. Byla ale také přítomna celá řada síťových druhů. Počet druhů byl signifikantně vyšší na plochách extenzivně obhospodařovaných bez mechanické přípravy půdy. Ochranářská hodnota a početnost vzácných a ohrožených druhů byla také výrazně vyšší na plochách pod extenzivním hospodařením. Dále bylo zjištěno, že vliv hospodaření neměl vliv na celkovou početnost pavouků. Mezi významné faktory ovlivňující druhovou kompozici pavouků patřila vegetační pokryvnost a přítomnost drobných zbytků dřeva pokrývající půdní povrch. Dle výsledků lze konstatovat, že extenzivní způsob hospodaření má pozitivní vliv na pavouky. Proto tento typ hospodaření doporučuji jako vhodný způsob, který by se dále mohl využívat při obnově dubových porostů v oboře Soutok, případně i na jiných územích s cennými lužními porosty.

This work summarises data on the spider fauna (Araneae) of the Šumava Mts. (Bohemian Forest, Böhmerwald) National Park and Protected Landscape Area (southwest Bohemia), in the period 1858–2023. We abstracted data from all available literature and our own research initiated in 1971. In our own research, we focused on all available habitats, both natural ones and those influenced by humans. These included namely peat bogs, mountains forest, mountain meadows, wetlands, riverbanks and buildings. Altogether, we identified a total of 455 spider species, many of which belong among rare and endangered in the Czech Republic. Overview of their ecological preferences and importance for nature conservation are provided. Within the Czech Republic, nine species are found only in Šumava: Carorita limnaea, Centromerus dilutus, Dictyna major, Gnaphosa badia, Gnaphosa microps, Micaria aenea, Pardosa ferruginea, Pardosa hyperborea and Cybaeus tetricus. The last mentioned species is the first record for the Czech Republic.

Tato práce se věnuje arachnofauně postindustriálních stanovišť v okolí Horní Břízy. Inventarizační průzkum probíhal od 21. 4. 2022 do 19. 10. 2022 na lokalitách, které jsou výrazně ovlivněny antropogenními vlivy. Ke sběru vzorků byly použity zemní pasti, prosevy, individuální sběr a determinováni byli i pavouci odchycení do UV přenositelného světelného lapače. Průzkum pobíhal na deseti antropogenně ovlivněných stanovištích, přičemž polovina stanovišť byla charakteristická přirozeným vývojem vegetace a na zbylých byla provedena rekultivace dosazením borovice lesní. Celkem bylo zaznamenáno 69 druhů v 19 čeledích. Významné nalezené druhy spadající do kategorie LC (téměř ohrožené) jsou pavučenka ploskonosá (Mecopisthes silus) a běžník plochý (Coriarachne depressa), v kategorii VU (zranitelné) jsou plachetnatka kmenová (Agyneta innotabilis), slíďák vřesový (Pardosa nigriceps), mikarie slezská (Micaria silesiaca), skákavka masková (Sitticus saxicola) a skákavka bělovousá (Talavera petrensis). Do kategorie EN (ohrožené) patří tyto druhy: pavučenka chocholkovitá (Walckenaeria monoceros), skálovka brýlová (Drassyllus pumilus) a skákavka šedá (Attulus distinguendus).

A total of 2906 specimens of spiders were collected in the mountain valley of the Chomutovka brook in the Krušné hory Mts. between years 2000 and 2020. A total of 336 species were found. According to their abundance and degree of threat, 86 of them belong to significant and rare species. Most significant species are: Achaeridion conigerum, Brommella falcigera, Clubiona corticalis, Dipoena erythropus, Ero tuberculata, Gonatium hilare, Neon levis, Nusoncus nasutus, Pardosa sordidata, Phycosoma inornatum, Talavera thorelli a Theridion boesenbergi.

The diversity, host specificity, and physiological effects of endosymbiotic bacteria in spiders (Araneae) are poorly characterized. We used 16S rDNA sequencing to evaluate endosymbionts in the cephalothorax and legs of a wolf spider Pardosa agrestis. We tested the effects of feeding once or twice daily with fruit flies, aphids, or starved and compared them to those of syntopically occurring Pardosa palustris. The feeding increased traveled distance up to five times in some of the groups provisioned with food relative to the starved control. The Shannon diversity t-test revealed significant differences between these component communities of the two spider species. The increased frequency of feeding with fruit flies, but not aphids, increased the dominance and decreased the alpha diversity of OTUs. The obligate or facultative endosymbionts were present in all analyzed spider individuals and were represented mostly by Rickettsiella, Rhabdochlamydia, Spiroplasma, and the facultative intracellular parasite Legionella. Vertically transmitted endosymbionts were less common, represented by Wolbachia pipientis and Rickettsia sp. H820. The relative abundance of Mycoplasma spp. was negatively correlated with provisioned or killed aphids. In conclusion, the tissues of Pardosa spiders host tremendously diverse assemblages of bacteria, including obligate or facultative endosymbionts, with yet unknown phenotypic effects.

Tato práce se zabývá studiem společenstva pavouků xerotermních trávníků a solitérních stromů na přírodní památce Dolní Šárka na lokalitě Šatovka v Praze 6. Cílem výzkumu bylo prozkoumat všechny mikrohabitaty na této lokalitě a následně vytvořit seznam nalezených druhů a na základě nálezů chráněných druhů vyhodnotit význam této lokality. Výzkum byl realizován od března do června 2022 v pravidelných třítýdenních intervalech. Na lokalitě byly uplatněny různé metody sběru v různých mikrohabitatech: na skalnatém podloží metoda zemních pastí, na otevřeném trávníku metoda zemních pastí a smyků, na lesním lemu metoda zemních pastí a prosevu a na stromech (borovice a duby) metoda sklepávání. Během celého období výzkumu byla průběžně zaznamenávána teplota. Celkem bylo nalezeno 70 druhů pavouků, s převahou druhů teplomilných s vazbou na otevřená a suchá stanoviště.

14 druhů je významných pro ochranu přírody: zápředka Agroeca cuprea, křižáci Gibbaranea bituberculata a Gibbaranea gibbosa, skákavky Asianellus festivus, Heliophanus flavipes, skálovka Drassyllus villicus, plachetnatky Ipa keyserlingi a Trichopterna cito, cedivečka Lathys humilis, běžníci Ozyptila claveata, Thomisus onustus a Xysticus acerbus, slíďák Pardosa bifasciata a zápředník Porrhoclubiona leucaspis. Jedná se o druhy s vazbou na ohrožené a mizející lokality (7 druhů), ale i o druhy ohrožené (2 druhy) nebo náleží do obou kategorií (5 druhů). Početné zastoupení druhů významných pro ochranu přírody potvrzuje tuto lokalitu jako ochranářsky významnou. To podporuje i vhodně zvolený management ochrany jako pasení nebo kosení a odstraňování náletových dřevin zabraňující zarůstání lokality.

Exposure to numerous chemicals disrupts the spiders’ locomotion. Spiders, particularly epigeic spiders, are dependent on their locomotory activities to search for prey, hide from their enemies, and perform sexual reproduction and subsequent parental care. Among the best-known compounds that inhibit the locomotion of arthropods are neonicotinoids. Despite spiders are less affected by the neonicotinoids than insects due to the sequence differences in their acetylcholine receptors, they are not resistant to these compounds. We hypothesized that acute exposure to a broad spectrum of neonicotinoids suppresses the traveled distance, mean velocity, and maximum velocity in epigeic spiders. As a model species, we used adults of Pardosa lugubris. We tested commercial formulations of thiamethoxam, acetamiprid, and thiacloprid. We tested each of the neonicotinoids in the maximum and minimum concentrations recommended for foliar applications. We applied them under controlled conditions dorsally by spraying them directly on the spiders or exposing the spiders to the tarsal contact with neonicotinoid residues. Control groups consisted of 31 individuals; treated groups consisted of 10–21 individuals. We found that a broad spectrum of neonicotinoids temporarily suppresses the traveled distance in epigeic spiders. At 1 h after application, all the three tested neonicotinoid insecticides induced declines in the traveled distance, but this effect mostly disappeared when tested at 24 h after the application. The decrease in the traveled distance was associated with substantial temporary decreases in the mean and maximum velocities. Despite differences among modalities, all three insecticides caused multiple adverse effects on the locomotory parameters in any tested concentrations. It remains to test what would be the lowest safe concentration for the chronic exposure to neonicotinoids in epigeic spiders.

Disperzní chování pavouků je mezi jiným ovlivňováno různými aspekty, například environmentálními podmínkami či fyziologickým stavem organismu. V navrhovaném experimentu bylo testováno, zda mohla u pavouka druhu Pardosa agrestis mít na toto chování vliv předchozí potravní zkušenost (lipid, protein, základ – s vyváženým poměrem makroživin) nebo potravní deprivace.

Čtyři skupiny pavouků vybraného druhu slíďáka byly v laboratorních podmínkách krmeni octomilkami obecnými Drosophila melanogaster, první skupina bohatými na proteiny, druhá bohatými na lipidy, třetí s vyrovnaným poměrem těchto makroživin a poslední skupina pavouků byla skupinou hladovějící. Poté za vhodných klimatických podmínek, simulovaných v laboratoři, byla sledována tendence testovaných pavouků šířit se pomocí větru.

Cílem bylo zjistit, zda předchozí potravní zkušenost nebo potravní deprivace ovlivňují disperzní chování pavouků. Byl zjištěn rozdíl mezi skupinami ve schopnosti produkce vlečného vlákna, kdy u hladovějících pavouků byla narušena jejich schopnost vlákno produkovat. Dodatečně byl testován vliv orientace vůči světlu a větru mezi jednotlivými úrovněmi diety. Zde bylo zřejmé, že většina pavouků preferovala šířit se po větru směrem ke světlu, z důvodu hledání co možná nepřijatelnějších podmínek pro započetí dostatečně dlouhého vzletu. Taková místa se vyznačují plným osvětlením, a proto k tomuto účelu byla vyhledávána co možná nejosvětlenější místa.

Důvodem používání pesticidů je hubení organismů způsobujících škody (tzv. škůdci) na různých plodinách a díky tomu zabránit případným ztrátám na úrodě. Jejich nežádoucím účinkem je negativní dopad na necílové organismy.

Předložená diplomová práce je zaměřena na vliv neonikotinoidů na bezobratlé živočichy, a to konkrétně na pavouky. Jejím hlavním cílem bylo zdokumentovat jejich vliv na behaviorální parametry ovlivňující migrační schopnosti, jako jsou lokomoce a tendence k šíření pomocí větru (tzv. ballooning). Práce porovnává vliv neonikotinoidů na modelové druhy, Pardosa lugubris (Walckenaer, 1802) a Phylloneta impressa (L. Koch, 1881) s různým způsobem lovu kořisti a srovnává u nich vliv na adultní a nymfální stádia. V laboratorních podmínkách byly na pavouky aplikovány pesticidy Actara ® 25 WG, Biscaya ® 240 OD, Confidor ® 200 OD a Mospilan ® 20 SP a byl testován jejich účinek při rozdílných koncentracích a různých způsobech aplikace.

Největší dopad na pavouky měl přípravek Confidor. Měl jednoznačně nejvýraznější negativní vliv na mobilitu a tendenci k šíření pomocí větru pavouků. Letální účinky způsobily neonikotinoidy u nymfálních jedinců Pardosa lugubris, a to zejména přípravek Confidor (u tarzální aplikace dokonce i 100% úmrtnost). Během pokusu studujícím vliv na lokomoci u adultních jedinců Pardosa lugubris bylo zjištěno, že došlo po 24 hodinách k výraznému odeznění paralýzy způsobené neonikotinoidy.

V práci jsou uvedeny údaje o araneofauně přírodních rezervací Černý důl a Komáří vrch získané v rozmezí let 2016–2017. Údaje doplňují dosavadní poznatky o společenstvech pavouků z území CHKO Orlické hory. Na lokalitě PR Černý důl bylo zjištěno 76 druhů, z nichž 16 druhů lze označit jako bioindikačně velmi významných. Na lokalitě PR Komáří vrch bylo zjištěno 61 druhů, z nichž bioindikačně velmi významných je 13. Výskyt těchto zachycených druhů poukazuje na zachovalost, původnost a biotickou hodnotu studovaných lokalit.

Arachnologický průzkum na Mostecku a Chomutovsku byl doposud soustředěn zejména na Krušné hory (BUCHAR a HAJER 1999, 2005, 2010. ROUŠAR 2011. RŮŽIČKA a HAJER 2002, 2003), jednotlivé sběry z okolí jsou také zahrnuty v katalogu pavouků ČR (BUCHAR a RŮŽIČKA 2002), na Chomutovsku je známo také několik publikovaných sběrů Antonína Roušara (ROUŠAR 2009, 2015, 2016). Přesto údaje o výskytu pavouků z mnoha lokalit scházejí. Proto od 1. do 4. června 2017 uspořádalo Oblastní muzeum v Mostě arachnologické exkurze do nejbližšího okolí Mostu a Chomutova, kterých se zúčastnili členové České arachnologické společnosti. Jako cílové byly zvoleny lokality, na kterých se systematicky pavoukovci dosud nesbírali, ale i lokality, které by vzhledem ke svým přírodním hodnotám mohly být v budoucnu zařazeny mezi zvláště chráněná území. Tento článek předkládá seznam všech druhů pavouků, kteří byli během akce zjištěni.

The investigation was carried out in Northwest Anatolia in the period 2006–2011. From 24 localities, 14 wolf spider species in six genera were reported. The species represent lowland as well as mountain spider fauna of the Palaearctic region. In this study, Alopecosa farinosa, Aulonia albimana, Pardosa consimilis, Pardosa hortensis and Pardosa monticola are the first records for Marmara region in Turkey. Trabea paradoxa is the first record for Anatolia.

Results of the exploration of the araneofauna and the entomofauna in West Bohemian heathlands are presented. Spiders and carabid beetles were collected during the vegetation seasons in 2011 and 2012 by the method of pitfall trapping. In total, 3188 specimens of 171 Araneae species and 2168 specimens of 93 Carabid species were determined. The most frequent spiders were Xerolycosa nemoralis (Westring, 1861), a common forest species. The following identified species are listed among the endangered spiders in the Czech Republic in the category „endangered“: Alopecosa schmidti (Hahn, 1835), Micaria dives (Lucas, 1846),  Peponocranium orbiculatum (O. P.-Cambridge, 1882), in the category „vulnerable“: Centromerus incilium (L. Koch, 1881), Evansia merens O. P.-Cambridge, 1900, Metopobactrus prominulus (O. P.-Cambridge, 1872), Arctosa figurata (Simon, 1876), Arctosa lutetiana (Simon, 1876), Pardosa nigriceps (Thorell, 1872), Gnaphosa bicolor (Hahn, 1833), Xysticus striatipes L. Koch, 1870, Evarcha laetabunda (C. L. Koch, 1846) and Trichopterna cito (Blackwall, 1841). The most remarkable species of the Carabids were the Amara equestris equestris (Duftschmid, 1812), Amara pulpani Kult, 1949, Bradycellus ruficollis (Stephens, 1828), Carabus arcensis arcensis Herbst, 1784, Carabus problematicus harcyniae Sturm, 1815, Cymindis axillaris axillaris (Fabricius, 1794), Cymindis vaporariorum (Linné, 1758), Masoreus wetterhallii wetterhallii (Gyllenhal, 1813), Olisthopus rotundatus rotundatus (Paykull, 1790). Studied material was reposited at the Department of Zoology of the West Bohemian Museum in Pilsen.

Total of 92 spider species were found in the peat bog Na loučkách (Krušné hory Mts., distr. Chomutov). Findings of 19 species are considered as significant: Robertus scoticus, Anguliphantes tripartitus, Aphileta misera, Centromerus pabulator, Drepanotylus uncatus, Gonatium rubens, Helophora insignis, Hilaira excisa, Kaestneria pullata, Maro lepidus, Oryphantes angulatus, Palliduphantes ericaeus, Poeciloneta variegata, Semljicola faustus, Walckenaeria alticeps, Pardosa sphagnicola, Pirata uliginosus, Iberina difficilis, Talavera parvistyla. Species Maro lepidus, Talavera parvistyla, Palliduphantes ericaeus, Semljicola faustus are highly endangered. Palliduphantes ericaeus is reported from the Czech Republic for the first time.

This paper presents spider faunistics from abandoned coppice oak forest stands located along the South Moravia region. Spiders were collected from May to July 2012 by pitfall trapping at eight different localities. We collected 1945 adult spiders representing 20 families, 53 genera, and 90 species. More than one-third of all the species are known to be xerothermophilous with ecological restrictions to open and partly shaded  habitats such as forest-steppe and sparse forests which belong to endangered habitats along central Europe. The most abundant species were Pardosa alacris, Pardosa lugubris and Arctosa lutetiana from the family Lycosidae. In the surveyed area, 24 species were found listed in the Red List of Threatened Species in the Czech Republic (CR – 1 species, EN – 2 species, VU – 15 species, LC – 6 species). In general, we discovered a  substantially diversified spider community with a large presence of rare and endangered species characteristic for open and xeric habitats.