Nálezy podle období  
Lycosidae 0-19001901-19501951-20002001+
Pardosa nigriceps (Thorell, 1856) Ohrožený 58× 66×

Pardosa nigriceps (Thorell, 1856)

České jménoslíďák vřesový
Stupeň ohroženíOhrožený
Nálezy66 nálezů, 32 kvadrátů
První nález 1929, E. Nielsen, Schenkel 1929
Poslední nález 2021 , Eva Líznarová
Areál rozšířeníEuropean
Fytogeografická oblast
Meso (Preference: Vysoká)
Mezofytikum. Oblast zonální vegetace a květeny temperátního pásma, tedy oblast opadavých listnatých lesů. Značnou část této oblasti zaujímají dnes pole a louky. Sem je přiřazena i východní část českého Termofytika.
Thermo
Západní část českého Termofytika a celé moravské Termofytikum. Oblast extrazonální teplomilné vegetace a květeny v rámci temperátního pásma, kde převládají nelesní společenstva.
Původnost stanovišť
climax
Klimaxová stanoviště, která jsou minimálně narušena činností člověka: původní horská stanoviště, původní a přirozené lesy, mokřady, rašeliniště, skalní stepi a lesostepi, váté písky, kamenité sutě, skály apod.
semi-natural
Druhotná, polopřirozená stanoviště: kulturní lesy, křoviny, extenzivně využívané, druhově bohaté louky a pastviny, staré lomy apod.
Vlhkost stanovišť
dry
Suchá. Vřesoviště, suchá pole, skalní lesostepi, bory, jižně exponované okraje lesů.
Stratum
Ground layer (Preference: Vysoká)
Půdní povrch. Půdní povrch, prostory pod kameny, prostory v detritu a mechu.
Osvětlení stanovišť
open
Většinou bez vegetace či s nízkou vegetací, kde osvětlení zasahuje až k půdnímu povrchu: holé skály a sutě, štěrkové lavice, stěny budov, písčiny, skalní stepi, kosené louky, pole, vřesoviště, stanoviště nad horní hranicí lesa, rašeliniště.
Hojnost výskytu
scarce
Středně hojný. Středně hojně se vyskytují například některé horské druhy, které jsou s to obsadit i vhodná stanoviště (inverzní údolí či rašeliniště) v nižších nadmořských výškách nebo teplomilné druhy, které svým rozšířením přesahují hranice západní části českého či hranice moravského Termofytika.
Nadm. výška150-1050

Literatura

 © Oto Zimmermann

Tato práce se věnuje arachnofauně postindustriálních stanovišť v okolí Horní Břízy. Inventarizační průzkum probíhal od 21. 4. 2022 do 19. 10. 2022 na lokalitách, které jsou výrazně ovlivněny antropogenními vlivy. Ke sběru vzorků byly použity zemní pasti, prosevy, individuální sběr a determinováni byli i pavouci odchycení do UV přenositelného světelného lapače. Průzkum pobíhal na deseti antropogenně ovlivněných stanovištích, přičemž polovina stanovišť byla charakteristická přirozeným vývojem vegetace a na zbylých byla provedena rekultivace dosazením borovice lesní. Celkem bylo zaznamenáno 69 druhů v 19 čeledích. Významné nalezené druhy spadající do kategorie LC (téměř ohrožené) jsou pavučenka ploskonosá (Mecopisthes silus) a běžník plochý (Coriarachne depressa), v kategorii VU (zranitelné) jsou plachetnatka kmenová (Agyneta innotabilis), slíďák vřesový (Pardosa nigriceps), mikarie slezská (Micaria silesiaca), skákavka masková (Sitticus saxicola) a skákavka bělovousá (Talavera petrensis). Do kategorie EN (ohrožené) patří tyto druhy: pavučenka chocholkovitá (Walckenaeria monoceros), skálovka brýlová (Drassyllus pumilus) a skákavka šedá (Attulus distinguendus).



 © Oto Zimmermann

Results of the exploration of the araneofauna and the entomofauna in West Bohemian heathlands are presented. Spiders and carabid beetles were collected during the vegetation seasons in 2011 and 2012 by the method of pitfall trapping. In total, 3188 specimens of 171 Araneae species and 2168 specimens of 93 Carabid species were determined. The most frequent spiders were Xerolycosa nemoralis (Westring, 1861), a common forest species. The following identified species are listed among the endangered spiders in the Czech Republic in the category „endangered“: Alopecosa schmidti (Hahn, 1835), Micaria dives (Lucas, 1846),  Peponocranium orbiculatum (O. P.-Cambridge, 1882), in the category „vulnerable“: Centromerus incilium (L. Koch, 1881), Evansia merens O. P.-Cambridge, 1900, Metopobactrus prominulus (O. P.-Cambridge, 1872), Arctosa figurata (Simon, 1876), Arctosa lutetiana (Simon, 1876), Pardosa nigriceps (Thorell, 1872), Gnaphosa bicolor (Hahn, 1833), Xysticus striatipes L. Koch, 1870, Evarcha laetabunda (C. L. Koch, 1846) and Trichopterna cito (Blackwall, 1841). The most remarkable species of the Carabids were the Amara equestris equestris (Duftschmid, 1812), Amara pulpani Kult, 1949, Bradycellus ruficollis (Stephens, 1828), Carabus arcensis arcensis Herbst, 1784, Carabus problematicus harcyniae Sturm, 1815, Cymindis axillaris axillaris (Fabricius, 1794), Cymindis vaporariorum (Linné, 1758), Masoreus wetterhallii wetterhallii (Gyllenhal, 1813), Olisthopus rotundatus rotundatus (Paykull, 1790). Studied material was reposited at the Department of Zoology of the West Bohemian Museum in Pilsen.



Statistiky

Dle měsíce v roce


Dle nadmořské výšky


Dle metody sběru (66 použitých nálezů)
Pardosa nigriceps (Thorell, 1856) VUSamciSamiceMláďataNálezy
Zemní past25186136
Vysavač4101
Neurčeno1109
Prosev2615
Individuální sběr3239013
Smyk3002
 SamciSamiceMláďataNálezy

Dle biotopu (66 použitých nálezů)
Pardosa nigriceps (Thorell, 1856) VUSamciSamiceMláďataNálezy
Neurčeno16355115
Rákosiny a orobincové porosty stojatých vod5402
Rašeliniště291015
Lužní lesy nížin1002
Suché louky9006
Porosty borůvek7262026
Ruderály0101
Xerotermní travinobylinná společenstva2103
Pastviny8001
Ostatní pole1001
Mokré louky1002
Louky a pastviny2002
 SamciSamiceMláďataNálezy