Rod: Lamprochernes

Pseudoscorpions represent an ancient, but homogeneous group of arachnids. The genus Lamprochernes comprises several morphologically similar species with wide and overlapping distributions. We implemented an integrative approach combining molecular barcoding (cox1), with cytogenetic and morphological analyses in order to assess species boundaries in European Lamprochernes populations. The results suggest ancient origins of Lamprochernes species accompanied by morphological stasis within the genus. Our integrative approach delimited three nominal Lamprochernes species and one cryptic lineage Lamprochernes abditus sp. nov. Despite its Oligocene origin, L. abditus sp. nov. can be distinguished from its closest relative only by molecular and cytogenetic differences, or alternatively, by a complex multivariate morphometric analysis involving other Lamprochernes species. The population structure and common haplotype sharing across geographically distant populations in most Lamprochernes species suggest that a phoretic manner of dispersal is efficient in this group.

Štírci, čítající kolem 3 500 druhů (Harvey 2013), jsou čtvrtým nejpočetnějším řádem pavoukovců. Navzdory tomu zůstávají poměrně málo studovanou skupinou, což je pravděpodobně dáno zejména jejich malou velikostí (většinou kolem 2 mm) a uniformní vnější morfologií. Na našem území bylo doposud zaznamenáno 38 druhů štírků ze sedmi čeledí (Christophoryová et al. 2012a), což je výrazně méně než v sousedních státech (Německo – 49 druhů, Rakousko – 71 druhů, Slovensko – 56 druhů) (Mahnert 2011, Christophoryová et al. 2011a, b, 2012a, b, c, Harvey 2013, Gardini 2014, Krajčovičová & Christophoryová 2017, Krajčovičová et al. 2017). To je způsobeno zejména geografickou polohou České republiky, jelikož se u nás, na rozdíl od výše uvedených sousedních států, nevyskytují některé karpatské a alpské druhy. Je nicméně dlužno dodat, že z okrajových oblastí České republiky, kde by se tyto druhy mohly vyskytovat, nemáme dostatečné množství údajů, a to i přes to, že výzkum štírků má na našem území poměrně dlouhou tradici. První druh z oblasti České republiky popsal již Preyssler (1790) a řada prací se tomuto řádu věnovala i na přelomu 19. a 20. století (souhrnně viz Christophoryová et al. 2012a). Pak se ale souhrnnější práce, s výjimkou Vernerova (1971) klíče, začínají objevovat až před třiceti lety (Ducháč 1988). Od té doby jsou postupně publikovány záznamy prvonálezů vzácných druhů (Schmarda 1995, Ducháč 1998, Šťáhlavský & Ducháč 2001) a větší pozornost je věnována i podrobnějším faunistickým studiím větších území (Šťáhlavský 2001, 2006a, 2006b, 2011, Šťáhlavský & Krásný 2007, Šťáhlavský & Tuf 2009, Krajčovičová et al. 2013, Šťáhlavský & Chytil 2013). Tyto studie se ale doposud soustředily zejména na zoogeograficky nejatraktivnější oblasti především z nižších nadmořských výšek v rámci České republiky (zejména Jižní Čechy a Morava, Střední Čechy) a tomu často odpovídá i podíl jednotlivých druhů a jejich vyšší počet. V předkládané práci se proto soustředíme na oblast Chráněné krajinné oblasti Brdy a jejího nejbližšího okolí. Vlastní CHKO představuje území se speciálním managementem a vysokým podílem lesních společenstev s okolím zahrnujícím klasickou otevřenou hospodářsky využívanou krajinu (http://brdy.ochranaprirody.cz/). Studované území navíc leží ve středních nadmořských výškách, odkud je o štírcích zatím z České republiky k dispozici jen nižší množství konkrétních faunistických údajů.