Dysdera crocata C. L. Koch, 1838 [šestiočka velká]

Kvadráty: 5355 7267 7065 5852

	Nálezy podle období
Dysderidae	0-1900	1901-1950	1951-2000	2001+	∑
Dysdera crocata C. L. Koch, 1838 Není ohrožený				4×	4×

Dysdera crocata C. L. Koch, 1838

České jméno	šestiočka velká
Stupeň ohrožení	Není ohrožený
Nálezy	4 nálezů, 4 kvadrátů
První nález	2001, Václavková, Růžička & Buchar 2008
Poslední nález	2024 , Antonín Růta
Areál rozšíření	Cosmopolitan
Fytogeografická oblast	Thermo (Preference: Vysoká) Západní část českého Termofytika a celé moravské Termofytikum. Oblast extrazonální teplomilné vegetace a květeny v rámci temperátního pásma, kde převládají nelesní společenstva.
Původnost stanovišť	artificial (Preference: Vysoká) Umělé prostředí lidských sídel, které je však poměrně stálé, bez výrazné disturbance. Zdi staveb připomínají svou strukturou skalnatá a kamenitá stanoviště a tak mohou být osidlovány některými druhy skal a kamenitých sutí.
Vlhkost stanovišť	dry Suchá. Vřesoviště, suchá pole, skalní lesostepi, bory, jižně exponované okraje lesů.
Stratum	Ground layer (Preference: Vysoká) Půdní povrch. Půdní povrch, prostory pod kameny, prostory v detritu a mechu.
Osvětlení stanovišť	semi-open S vysokou bylinnou vegetací: rákosiny, bujné pobřežní porosty ostřic a kopřiv.
Hojnost výskytu	very rare Velmi vzácný. Druh vyskytující se na velmi malém počtu mapových polí. Výskyt je obvykle vázán na jediné pohoří či na unikátní stanoviště. I počet získaných jedinců je většinou velmi malý.
Nadm. výška	0-200

Literatura

The spider genus Dysdera (Araneae, Dysderidae) in central Europe: revision and natural history

Nine species of the genus Dysdera were found to occur in central Europe: D. adriatica Kulczyński 1897, Dysdera crocata Koch 1838, D. dubrovninnii Deeleman-Reinhold 1988, Dysdera erythrina (Walckenaer 1802), Dysdera ninnii Canestrini 1868, Dysdera hungarica Kulczyński 1897, D. lantosquensis Simon 1882, D. longirostris Doblika 1853, and D. taurica Charitonov 1956. Two species, D. dubrovninnii and D. lantosquensis, are newly recorded from central Europe. The original description of D. hombergi (Scopoli 1763), the name used for a common species of the genus Harpactea, probably refers to Dysdera ninnii. We retain the name Dysdera ninnii as a nomen protectum. Dysdera hamulata Kulczyński 1897 appears to be a junior synonym of D. maurusia Thorell 1873. This North African species probably does not occur in central Europe, and a previous record from Slovakia is probably based on mislabeled material. A review of all species of Dysdera named from outside the Palearctic region demonstrated that D. australiensis Rainbow 1900 and D. magna Keyserling 1877 are junior synonyms of Dysdera crocata, and that D. bicolor Tatzanovski 1874 and D. solers Walckenaer 1837 are erroneously placed in the genus Dysdera; the former is likely to be an oonopid and the latter a caponiid. In central Europe, Dysdera spiders prefer xerothermic forests, particularly sites enriched by calcium. All species probably have biennal life-cycles. The karyotype of males of seven species were examined, and diploid chromosome numbers were found to be extraordinarily variable, ranging from 9 (Dysdera crocata) to 40 (D. longirostris). Karyotypes consist of holocentric chromosomes.