Harpactea rubicunda (C. L. Koch, 1838) [šestiočka ryšavá]

Cílem mé práce bylo zjistit druhovou diverzitu a početnost pavouků v arboretu Mendelovy univerzity v Brně a také vyvodit jejich význam, a v neposlední řadě též posoudit význam arboret, parků a další městské zeleně coby míst vyšší biologické diverzity v urbanizovaném prostředí.

V rámci výzkumu bylo vybráno patnáct listnatých dřevin, lokalizovaných v různých částech arboreta. Pavouci byli získávání pomocí dvou odchytových metod, metodou sklepávání a metodou výběru z kartonových pásů (pastí). Sklepávání proběhlo v rámci výzkumu celkem čtyřikrát, konkrétně 11. 5. 2017, 14. 6. 2017, 1. 8. 2017 a 18. 9. 2017. Výběr z kartonových pásů byl proveden dvakrát, 28. 6. 2017 a 19. 10. 2017.

V obou metodách bylo získáno a determinováno celkem 303 adultních jedinců pavouků náležejících do 45 druhů, 36 rodů a 14 čeledí. Nejpočetněji zastoupen byl druh Philodromus cespitum, který tvořil více než třetinu odchyceného materiálu (přes 33 %). Tento druh patří mezi druhy schopné žít i v narušených biotopech urbanizovaných lokalit, jeho značné zastoupení je tedy očekávatelné. V rámci výzkumu bylo však získáno i několik druhů ohrožených, které se vyskytují pouze v přirozeném prostředí méně narušených biotopů.

Z tohoto faktu lze tedy dovodit závěr, že prostředí arboreta tvoří alespoň částečně přirozené prostředí pro výskyt různých druhů, z čehož vyplývá, že arboreta, parky a další zeleň ve městech, jsou tedy skutečně místem biodiverzity. Tento závěr je důležitý i pro arboristickou praxi, stejně jako fakt, že pavouci jsou významní predátoři bezobratlých a je tedy možné je využít v rámci biologické ochrany ve městech (tedy v místech, kde není vhodné používat chemické přípravky pro ochranu rostlin) i mimo ně. Ohrožené a vzácné druhy, které byly v rámci výzkumu v arboretu determinovány, lze také využít pro bioindikaci kvality prostředí v arboretu a obdobně je možné pavouky využít i v městských parcích a další městské zeleni stejně jako i ve volné krajině.

Predators are traditionally classified as generalists and specialists based on the presence of adaptations that increase efficiency of prey capture and consumption and selection of particular prey types. Nevertheless, empirical evidence comparing foraging efficiency between generalist and specialist carnivores is scarce. We compared the prey-capture and feeding efficiency in a generalist and a specialist (araneophagous) spider predator. By using two related species, the generalist Harpactea rubicunda (Dysderidae) and the specialist Nops cf. variabilis (Caponiidae), we evaluated their fundamental trophic niche by studying the acceptance of different prey. Then, we compared their predatory behavior, efficiency in capturing prey of varying sizes, feeding efficiency, and nutrient extraction. Nops accepted only spiders as prey, while Harpactea accepted all offered prey, confirming that Nops is stenophagous, while Harpactea is euryphagous. Further, Nops displayed more specialized (stereotyped) capture behavior than Harpactea, suggesting that Nops is a specialist, while Harpactea is a generalist. The specialist immobilized prey faster, overcame much larger prey, and gained more mass (due to feeding on larger prey) than the generalist. Both the specialist and the generalist spider extracted more proteins than lipids, but the extraction of macronutrients in the specialist was achieved mainly by consuming the prosoma of the focal prey. We show that the specialist has more efficient foraging strategy than the generalist.