Potravní biologie stepníkovitých pavouků.

Práce se zabývá potravním spektrem stepníkovitých pavouků, kdy se u nás vyskytují pouze zástupci rodu Eresus sp.. V práci jsem zkoumal potravní biologii druhu Eresus kollari. Při určování typu kořisti jsem využíval techniku zemních pastí, laboratorního pozorování, analýzu skeletálních zbytků z pavučin a nedílnou součástí byla analýza již publikované odborné literatury a internetových zdrojů. Čeled Eresidae zahrnuje celkem 9 rodů a celkově více než 100 druhů. Těžiště výskytu druhů pavouků čeledi Eresidae je zejména na území Afriky, kde obývají suché a teplé biotopy. Všechny rody čeledi využívají pro stavbu svých pavučin kribelátní vlákno. Své sítě si staví buď na povrchu půdy nebo ve vegetaci. U pozemních druhů stepníků je nora vždy v horní části tvořena pavučinovou stříškou a dolní část tvoří vertikálně umístěná nora, ve které tráví pavouk většinu svého života. Rod Stegodyphus sp. si buduje své sítě ve vegetaci, kdy se živí spíše hmyzem, který je schopný letu. V celkovém pohledu se stepníkovití pavouci (Eresidae) živí brouky (Coleoptera) a mravenci (Formicidae), ale nepohrdnou téměř čímkoliv, co uvízne v jejich sítích na dostatečně dlouhou dobu. Aktivní jsou po celou dobu dne a pro kořist vyrážejí ihned po kontaktu kořistí s vlákny pavučiny.