Vápencová oblast Českého krasu čítá na 150 lomů různé velikosti a různého stáří. Mnohokrát proto posloužily jako modelová území pro studie ekologie obnovy z pohledu botanického i zoologického. Mnohokrát také bylo prokázáno, že tyto sekundární biotopy, zpočátku vnímané jako šrámy na těle přírody, mohou být velmi užitečné coby útočiště pro druhy z okolí, které jsou vytlačovány ze svého přirozeného prostředí. Díky jedné z aktivit zaměstnanců zoologického oddělení Národního muzea v Praze to můžeme sledovat v přímém přenosu v rámci projektu, unikátního nejen délkou trvání (už téměř 30 let), ale také tím, že probíhá v prostoru, kde se stále aktivně těží.