Distribuce epigeonu na ekotonu lesa a pole

V intenzivně zemědělsky využívané krajině Hané patří drobné lesní celky mezi prvky výrazně zvyšující heterogenitu jinak monotónní krajiny. Tato práce sleduje vliv okraje takového fragmentu lesa na společenstvo bezobratlých půdního povrchu. Cílem této studie bylo zjistit, zda se společenstva epigeonu v lese a na poli nějak ovlivňují, jak se mění jejich početnost v různé vzdálenosti od ekotonu a jaké jsou trendy v jejich aktivitě v průběhu sezóny. Za tímto účelem bylo instalováno 40 padacích zemních pastí ve čtyřech transektech napříč ekotonem listnatého lesa a řepného pole vždy 10 m od sebe. Pasti byly vybírány od poloviny dubna do poloviny října 2021. Celkem bylo zachyceno 6428 jedinců sledovaných skupin (Araneae, Opiliones, Formicidae, Diplopoda, Chilopoda, Oniscidea, Staphylinoidae, Carabidae). Materiál střevlíkovitých byl determinován na druhovou úroveň. Zachyceno bylo 13 druhů střevlíků, z nichž nejpočetnější byli Anchomenus dorsalis, Pterostichus melanarius a Abax parallelepipedus. V jejich distribuci napříč ekotonem byly zjištěny značné rozdíly. Zatímco A. parallelepipedus je prokazatelně lesním druhem, P. melanarius jednoznačně preferuje pole. Nejhojnější střevlíček A. dorsalis může být na základě výsledků označen za ekotonového specialistu, jehož početnost od ekotonu oběma směry klesá. Také v aktivitě v průběhu roku byly zjištěny rozdíly. Zatímco A. dorsalis je druh s typicky jarní aktivitou, P. melanarius a A. parallelepipedus mají podobně jako další početný druh Harpalus rufipes vrchol aktivity v srpnu. Zjištěné výsledky vesměs souhlasí se závěry podobných studií a potvrzují tak význam heterogenity krajiny pro biodiverzitu a mohou se stát argumentem pro budování zelené sítě v zemědělské krajině.