Co se můžeme naučit od štírků? [What can we learn from the pseudoscorpions?]. Vesmír 98 (1): 14 (in Czech)

Štírci mají zajímavý způsob rozmnožování. Samci odkládají balíčky se spermiemi na substrát, kde si je samice najdou (u některých štírků samec asistuje, u jiných samice hledají v listovém opadu „pohozené“  spermatofory samy). Spermie nasáté do pohlavního otvoru samice oplodní vajíčka, ze kterých se vyvinou embrya. Samice pro ně upředou na spodní straně zadečku speciální váček, embrya jsou v něm vyživována sekretem vylučovaným samicí. Mladé nymfy, které opustily váček, samice po nějaký čas chrání. To je sice zajímavé, ale jen těžko lze toto chování považovat za následováníhodné pro lidi. Mnohem zajímavější je sociální soužití štírků, které se ani zdaleka nepodobá „polootrokářskému“ uspořádání známému u včel a mravenců. Pilné včelky a pilní mravenečkové se totiž nikdy nemohou stát rodiči a jsou povětšinou odsouzeni k doživotní péči o své sestry a bratry.