Tato práce se zaměřuje na odlišnosti ve složení společenstev bezobratlých živočichů na travních plochách s odlišným managementem úpravy zeleně. Byla provedena na čtyřech výzkumných plochách s odlišným typem managementu (bezzásahová úprava, pravidelná úprava motorovou sekačkou, úprava kosou, úprava spásáním).
Hlavním cílem práce je na vzorku zachycených pavouků, stonožek, mnohonožek, stejnonožců, škvorů a křísů demonstrovat, která forma úpravy travního stanoviště je z hlediska bohatství biodiverzity nejvhodnější. Dalšími podcíli bylo získat lokální údaje o proměnlivosti půdní vlhkosti na zkoumaných plochách, vzdušné vlhkosti a teplotě. Tyto hodnoty dokreslí představu o životním prostředí zachycených živočichů.
Z hlediska biodiversity se jako nejbohatší ukázalo spásané stanoviště (zachyceno celkem 84 druhů). Následovalo stanoviště bezzásahové (83 druhů), kosené (76) a nakonec sekané sekačkou (74). Nejchudší stanoviště bylo sekané sekačkou. Na všech stanovištích bylo vždy zachyceno nejvíce druhů pavouků, následovali křísi, o řád méně bylo zachyceno stejnonožců, stonožek, mnohonožek a škvorů. Byl zachycen jeden druh křísa, který je veden v červeném seznamu ohrožených druhů České republiky. Jednalo se o druh Muellerianella extrusa (Scott, 1871), který je zařazen do kategorie zranitelný (VU).
Práce přinesla výsledky, které by se po důkladném ověření dalšími studiemi daly implementovat do postupů úpravy městské zeleně, či zeleně kolem rodinných usedlostí. Byla jasně prokázána spojitost mezi výškou, frekvencí a druhem úpravy trávníku a počtem zachycených druhů. I kdyby byl počet zachycených druhů téměř shodný napříč stanovišti, je neoddiskutovatelné, že přílišné vyžínání vystavuje travní plochu a její obyvatele velkým mikroklimatickým výkyvům, které je mohou v dlouhodobém horizontu oslabovat, vystavovat vyšší predaci a tím snižovat počet zástupců jednotlivých druhů.