Morfologické a histologické adaptace reprodukčních a snovacích orgánů araneomorfních pavouků.

S výjimkou velkých ampulovitých žláz je výzkum všech ostatních typů pavoučích snovacích žláz značně opomíjen. Porozumění snovacímu aparátu pavouků však vyžaduje mnohem komplexnější znalosti nejen morfologie různých typů snovacích žláz, ale také vlastností produkovaných vláken a jejich využití v nejrůznějších situacích, především při lovu kořisti. Morfologický a histologický výzkum nezaostává pouze v otázce  snovacích žláz. Jen málo studií se zabývalo ultrastrukturou a významem měkkých tkání v okolí kopulačních orgánů pavouků. Stepníci hrají díky svému fylogeneticky bazálnímu postavení mezi entelegynními pavouky zásadní roli a stavba jejich kopulačních orgánů může hrát důležitou roli ve snaze porozumět vývoji entelegynních pavouků.

V rámci předkládané disertační práce jsme se pokusili zodpovědět následující otázky: (1) Jaká je morfologická a histologická struktura kopulačních orgánů u stepníka rudého (Eresus kollari)? (2) Jak se liší morfologie malých a velkých ampulovitých žláz u kribelátních a nekribelátních pavouků a jaká je jejich funkce? (3) Jaká je morfologie piriformních snovacích žláz u čeledi Gnaphosidae a k čemu slouží a jaké vlastnosti má vlákno produkované těmito žlázami?

Pomocí světelné a elektronové mikroskopie jsme zkoumali morfologickou stavbu samičích kopulačních orgánů a histologické charakteristiky okolních tkání stepníka rudého (Eresus kollari). Nalezli jsme dva typy pórů asociovaných s různými částmi kopulačních orgánů: (1) na anteriorních výdutích se vyskytující malé množství velkých pórů a (2) na spermatékách se vyskytující velké množství velmi malých pórů. Kolem těchto pórů jsme nalezli dva typy epitelu. Anteriorní výdutě jsou obklopeny epitelem, který je složen z glandulárních jednotek Třídy 3, zatímco spermatéky jsou obklopeny transportním epitelem, který je charakteristický nápadným basálním labyrintem a apikálním komplexem nesoucím velké množství mikrovily.

Vlákna malých ampulovitých žláz jsou u kribelátních pavouků využívány k formování adhezivního komplexu, který slouží k lovu kořisti. Malé ampulovité žlázy se ovšem zachovaly i u nekribelátních skupin pavouků, kde se adaptovaly k jiné činnosti. V této práci srovnáváme morfologii velkých a malých ampulovitých žláz u příbuzných kribelátních a nekribelátních čeledí v rámci nadčelediAmaurobioidea. Zjistili jsme, že u kribelátních  zástupců jsou malé ampulovité žlázy velmi často vidlicovitě větvené. Toto větvení může hrát důležitou roli při formování kribelátního adhezivního svazku.

U čeledi Gnaphosidae jsme se zaměřili na výzkum piriformních snovacích žláz. U této čeledi jsou piriformní žlázy včetně jejich spigotů oproti běžné situaci výrazně zvětšené. Důvodem této morfologické adaptace je důležitá role těchto žláz při lovu kořisti. Vlákno produkované těmito žlázami má silné adhezivní vlastnosti a zároveň je dostatečně pevné s vysokou elasticitou a houževnatostí. Vlákno s těmito vlastnostmi je tak ideální pro lov a imobilizaci kořisti.