Kvadráty: 5668 6672 6361 7050 6769 6472
  Nálezy podle období  
Neobisiidae 0-19001901-19501951-20002001+
Neobisium carcinoides (Hermann, 1804)

Neobisium carcinoides (Hermann, 1804)

České jménoštírek mechový
Nálezy6 nálezů, 6 kvadrátů
Poslední nález 2015 , Ondřej Machač
Fytogeografická oblast-
Původnost stanovišť-
Vlhkost stanovišť-
Stratum-
Osvětlení stanovišť-
Hojnost výskytu
Neurčeno
Nadm. výška300-1100

Literatura

 © Oto Zimmermann

Štírci, čítající kolem 3 500 druhů (Harvey 2013), jsou čtvrtým nejpočetnějším řádem pavoukovců. Navzdory tomu zůstávají poměrně málo studovanou skupinou, což je pravděpodobně dáno zejména jejich malou velikostí (většinou kolem 2 mm) a uniformní vnější morfologií. Na našem území bylo doposud zaznamenáno 38 druhů štírků ze sedmi čeledí (Christophoryová et al. 2012a), což je výrazně méně než v sousedních státech (Německo – 49 druhů, Rakousko – 71 druhů, Slovensko – 56 druhů) (Mahnert 2011, Christophoryová et al. 2011a, b, 2012a, b, c, Harvey 2013, Gardini 2014, Krajčovičová & Christophoryová 2017, Krajčovičová et al. 2017). To je způsobeno zejména geografickou polohou České republiky, jelikož se u nás, na rozdíl od výše uvedených sousedních států, nevyskytují některé karpatské a alpské druhy. Je nicméně dlužno dodat, že z okrajových oblastí České republiky, kde by se tyto druhy mohly vyskytovat, nemáme dostatečné množství údajů, a to i přes to, že výzkum štírků má na našem území poměrně dlouhou tradici. První druh z oblasti České republiky popsal již Preyssler (1790) a řada prací se tomuto řádu věnovala i na přelomu 19. a 20. století (souhrnně viz Christophoryová et al. 2012a). Pak se ale souhrnnější práce, s výjimkou Vernerova (1971) klíče, začínají objevovat až před třiceti lety (Ducháč 1988). Od té doby jsou postupně publikovány záznamy prvonálezů vzácných druhů (Schmarda 1995, Ducháč 1998, Šťáhlavský & Ducháč 2001) a větší pozornost je věnována i podrobnějším faunistickým studiím větších území (Šťáhlavský 2001, 2006a, 2006b, 2011, Šťáhlavský & Krásný 2007, Šťáhlavský & Tuf 2009, Krajčovičová et al. 2013, Šťáhlavský & Chytil 2013). Tyto studie se ale doposud soustředily zejména na zoogeograficky nejatraktivnější oblasti především z nižších nadmořských výšek v rámci České republiky (zejména Jižní Čechy a Morava, Střední Čechy) a tomu často odpovídá i podíl jednotlivých druhů a jejich vyšší počet. V předkládané práci se proto soustředíme na oblast Chráněné krajinné oblasti Brdy a jejího nejbližšího okolí. Vlastní CHKO představuje území se speciálním managementem a vysokým podílem lesních společenstev s okolím zahrnujícím klasickou otevřenou hospodářsky využívanou krajinu (http://brdy.ochranaprirody.cz/). Studované území navíc leží ve středních nadmořských výškách, odkud je o štírcích zatím z České republiky k dispozici jen nižší množství konkrétních faunistických údajů.



 © Oto Zimmermann

Tato bakalářská práce přináší souhrnný přehled o biogeografii arachnofauny Alp. Věnuje se pěti řádům pavoukovců, které se v Alpách vyskytují, konkrétně štírům (Scorpiones), štírkům (Pseudoscorpiones), štírenkám (Palpigradi), sekáčům (Opiliones) a pavoukům (Araneae). Tato práce se soustředí na rozšíření endemických a subendemických druhů těchto řádů pavoukovců a faktory, které mohou ovlivňovat jejich rozšíření a celkovou diverzitu v oblasti Alp. Ukazuje se, že významnými faktory jsou teplota a vlhkost. Štírci se vyskytují spíše v teplých a nižších polohách, zatímco zejména štíři Euscorpius (Alpiscorpius) a sekáči jsou tolerantnější i k místům s nižší teplotou, přičemž sekáči vyžadují zejména dostatečnou vlhkost. U pavouků se v horském prostředí Alp celková druhová bohatost a hustota snižuje zejména od otevřených habitatů k lesním stanovištím. Celkovou diverzitu v Alpách navíc výrazně ovlivnily teplotní oscilace během čtvrtohorních klimatických změn a různé pozice a typy refugií, což je dobře patrné u druhů úzce spjatých s půdním prostředím jako např. u štírenek nebo jeskyních štírků čeledi Syarinidae.



 © Oto Zimmermann
Faunistic data for pseudoscorpions from Litovelské Pomoraví PLA is given for the fi rst time. A total of 710 specimens of pseudoscorpions have been collected during the years 1998–2008 in this area. This material contains 11 species, representing 4 families. The most abundant were epigean species from the genus Neobisium which form 77,5 % of collected material. The concrete faunistic record of Mesochelifer ressli is presented from Czech Republic for the second time. A comparison with the other studied areas from the Czech Republic is presented.

Statistiky

Dle měsíce v roce


Dle nadmořské výšky


Dle metody sběru (6 použitých nálezů)
Neobisium carcinoides (Hermann, 1804) SamciSamiceMláďataNálezy
Prosev3704
Zemní past0142
 SamciSamiceMláďataNálezy

Dle biotopu (6 použitých nálezů)
Neobisium carcinoides (Hermann, 1804) SamciSamiceMláďataNálezy
Reliktní bory na skalách0101
Horské bučiny1201
Rašeliniště0201
Horské smrčiny0101
Výsadby listnáčů0041
Dubohabřiny2201
 SamciSamiceMláďataNálezy